عَبَسَ وَتَوَلَّىٰٓ

Zakabonil se a odvrátil,

أَن جَآءَهُ ٱلْأَعْمَىٰ

že slepec se na něho obrátil.

وَمَا يُدْرِيكَ لَعَلَّهُۥ يَزَّكَّىٰٓ

Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit

أَوْ يَذَّكَّرُ فَتَنفَعَهُ ٱلذِّكْرَىٰٓ

či připomenutí vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být.

أَمَّا مَنِ ٱسْتَغْنَىٰ

Však pokud o boháče jde,

فَأَنتَ لَهُۥ تَصَدَّىٰ

o něho ty se zajímáš,

وَمَا عَلَيْكَ أَلَّا يَزَّكَّىٰ

a že neočišťuje se, nic nedbáš!

وَأَمَّا مَن جَآءَكَ يَسْعَىٰ

O toho však, kdo spěchá k tobě pln snahy

وَهُوَ يَخْشَىٰ

a jat z Boha obavami,

فَأَنتَ عَنْهُ تَلَهَّىٰ

o toho ty zájem nemáš!

كَلَّآ إِنَّهَا تَذْكِرَةٌۭ

Tak ne! Vždyť toto je připomenutí

فَمَن شَآءَ ذَكَرَهُۥ

a kdokoliv chce, nechť na ně si vzpomene

فِى صُحُفٍۢ مُّكَرَّمَةٍۢ

psané na svitcích úctyhodných,

مَّرْفُوعَةٍۢ مُّطَهَّرَةٍۭ

povznesených a očištěných,

بِأَيْدِى سَفَرَةٍۢ

rukama písařů

كِرَامٍۭ بَرَرَةٍۢ

vznešených, neposkvrněných.

قُتِلَ ٱلْإِنسَٰنُ مَآ أَكْفَرَهُۥ

Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný!

مِنْ أَىِّ شَىْءٍ خَلَقَهُۥ

Z čeho jej Pán jeho stvořil?

مِن نُّطْفَةٍ خَلَقَهُۥ فَقَدَّرَهُۥ

Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil

ثُمَّ ٱلسَّبِيلَ يَسَّرَهُۥ

a pak cestu mu ulehčil,

ثُمَّ أَمَاتَهُۥ فَأَقْبَرَهُۥ

potom zemřít jej nechá a do hrobu ho vložit dá

ثُمَّ إِذَا شَآءَ أَنشَرَهُۥ

a posléze, až zachce se mu, z mrtvých vstát mu dá.

كَلَّا لَمَّا يَقْضِ مَآ أَمَرَهُۥ

Však pozor! Člověk ještě nesplnil, co Pán jeho mu poručil!

فَلْيَنظُرِ ٱلْإِنسَٰنُ إِلَىٰ طَعَامِهِۦٓ

Nechť člověk pohlédne na svou potravu

أَنَّا صَبَبْنَا ٱلْمَآءَ صَبًّۭا

a na to, jak spustili jsme vody záplavu

ثُمَّ شَقَقْنَا ٱلْأَرْضَ شَقًّۭا

a jak v zemi jsme dali puknout trhlinám

فَأَنۢبَتْنَا فِيهَا حَبًّۭا

a z nich vyrůst obilovinám,

وَعِنَبًۭا وَقَضْبًۭا

vinné révě a travinám,

وَزَيْتُونًۭا وَنَخْلًۭا

olivovníku a datlovým palmám,

وَحَدَآئِقَ غُلْبًۭا

hustým zahradám,

وَفَٰكِهَةًۭ وَأَبًّۭا

ovoci i pastvinám

مَّتَٰعًۭا لَّكُمْ وَلِأَنْعَٰمِكُمْ

v užitek vašim stádům i vám.

فَإِذَا جَآءَتِ ٱلصَّآخَّةُ

A až nastane třesk ohlušující,

يَوْمَ يَفِرُّ ٱلْمَرْءُ مِنْ أَخِيهِ

v ten den prchne člověk od bratra svého,

وَأُمِّهِۦ وَأَبِيهِ

matky své i otce svého,

وَصَٰحِبَتِهِۦ وَبَنِيهِ

družky své i synů svých,

لِكُلِّ ٱمْرِئٍۢ مِّنْهُمْ يَوْمَئِذٍۢ شَأْنٌۭ يُغْنِيهِ

neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.

وُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۢ مُّسْفِرَةٌۭ

V ten den budou tváře zjasněné,

ضَاحِكَةٌۭ مُّسْتَبْشِرَةٌۭ

rozesmáté a veselé,

وَوُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍ عَلَيْهَا غَبَرَةٌۭ

v ten den budou i tváře jak prach šedivé

تَرْهَقُهَا قَتَرَةٌ

a chmurou pokryté

أُو۟لَٰٓئِكَ هُمُ ٱلْكَفَرَةُ ٱلْفَجَرَةُ

- to věru budou nevěřící, ti hříšníci!