لَآ أُقْسِمُ بِهَٰذَا ٱلْبَلَدِ

Hle, přísahám při tomto městě

وَأَنتَ حِلٌّۢ بِهَٰذَا ٱلْبَلَدِ

- ty volně si žiješ v tomto městě -

وَوَالِدٍۢ وَمَا وَلَدَ

při otci a tom, co zplodil,

لَقَدْ خَلَقْنَا ٱلْإِنسَٰنَ فِى كَبَدٍ

že člověka jsme věru ke strastem stvořili!

أَيَحْسَبُ أَن لَّن يَقْدِرَ عَلَيْهِ أَحَدٌۭ

Počítá snad, že nikdo proti němu nic nezmůže,

يَقُولُ أَهْلَكْتُ مَالًۭا لُّبَدًا

když říká: "Bohatství obrovské jsem strávil."

أَيَحْسَبُ أَن لَّمْ يَرَهُۥٓ أَحَدٌ

Domnívá se snad, že nikdo jej nespatřil?

أَلَمْ نَجْعَل لَّهُۥ عَيْنَيْنِ

Což dvě oči jsme mu nedali

وَلِسَانًۭا وَشَفَتَيْنِ

a jazyk a dva rty

وَهَدَيْنَٰهُ ٱلنَّجْدَيْنِ

a na dvě stezky jsme jej neuvedli?

فَلَا ٱقْتَحَمَ ٱلْعَقَبَةَ

A přece se nepustil po stezce vzhůru vedoucí.

وَمَآ أَدْرَىٰكَ مَا ٱلْعَقَبَةُ

Víš ty vůbec, co je to stezka vzhůru vedoucí?

فَكُّ رَقَبَةٍ

Otroka propuštění

أَوْ إِطْعَٰمٌۭ فِى يَوْمٍۢ ذِى مَسْغَبَةٍۢ

či v den hladu nakrmení

يَتِيمًۭا ذَا مَقْرَبَةٍ

sirotka příbuzného

أَوْ مِسْكِينًۭا ذَا مَتْرَبَةٍۢ

či chudáka nouzí trpícího,

ثُمَّ كَانَ مِنَ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَتَوَاصَوْا۟ بِٱلصَّبْرِ وَتَوَاصَوْا۟ بِٱلْمَرْحَمَةِ

a také být z těch, kdož uvěřili a k neochvějnosti a soucitu se vzájemně nabádají:

أُو۟لَٰٓئِكَ أَصْحَٰبُ ٱلْمَيْمَنَةِ

to budou lidé po pravici stojící,

وَٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ بِـَٔايَٰتِنَا هُمْ أَصْحَٰبُ ٱلْمَشْـَٔمَةِ

zatímco ti, co ve znamení naše nevěřili, to budou lidé po levici stojící

عَلَيْهِمْ نَارٌۭ مُّؤْصَدَةٌۢ

a nad nimi plát bude oheň uzavírající!